Další vzácný rukopis z městského archivu v Plzni je archivní kulturní památkou
Další vzácný rukopis z Archivu města Plzně se stal archivní kulturní památkou. Jde o rukopis Petra Albina s portrétní galerií saských Wettinů, památkou jej prohlásilo Ministerstvo vnitra ČR 5. ledna 2024. V plzeňském archivu je tak nyní celkem sedm archivních kulturních památek, což je nevyšší počet ze všech městských archivů v ČR.
Plzeň má další vzácný rukopis. Zdroj: Archiv města Plzně
„Z každé informace o prohlášení nové archivní památky mám velkou radost, dokládá totiž mimořádný význam děl, o něž se náš archiv stará,“ uvedl primátor Roman Zarzycký. Archivní kulturní památkou se stávají archiválie, jež mají mimořádný význam pro dějiny obecné, národní nebo regionální, pro dějiny vědy, techniky nebo kultury, a to vzhledem k době vzniku, obsahu, formě, původci nebo svým vnějším znakům.
„Rukopis obsahuje vyobrazení saských kurfiřtů a vévodů z rodu Wettinů spolu s jejich stručnými medailonky, autorem je saský zemský historiograf Petr Albin či v němčině Peter von Weiße, jenž žil v letech 1543 až 1598. Do našeho archivu byl rukopis zakoupen v roce 1970,“ přiblížil novou archivní kulturní památku vedoucí Archivu města Plzně Adam Skála.
Součástí dynastické reprezentace Wettinů byly nejen historicko-genealogické práce, ale také galerie předků v jednotlivých rezidencích. Nejvýznamnější vznikla z iniciativy Kristiána I. pro Dlouhou chodbu zámku v Drážďanech. Plátna v letech 1588 až 1589 zhotovil dvorní malíř Heinrich Göding starší. Kristián I. si současně s galerií objednal i sérii miniatur, jež věrně zachytily její podobu. V rukopise tak vždy levou stranu zaplňuje portrét, pravou kaligrafický text. Celkem je vyobrazeno 46 Wettinů – včetně fiktivních předků Kristiána I.
„Rukopis zjevně zachytil původní, jen zmenšenou podobu originálních Gödingových obrazů. Vazbu zřejmě provedl žák dvorního knihvazače Jakoba Krause Caspar Meuser. Desky jsou zdobeny zlacenými ornamenty, na přední desce je znak Kristiána Saského, na zadní jeho manželky Sofie Brandenburské. Po dokončení honosné vazby byl rukopis uložen do drážďanské kunstkomory,“ doplnil Adam Skála. Kdy a jak se dostal do knihovny cisterciáckého kláštera v Oseku, se neví, ale na konci 19. století je uveden v tamním katalogu rukopisů. Po zrušení kláštera roku 1950 byl rukopis pohřešován. Dle nejnovějších poznatků zůstal v držení posledního cisterciáckého mnicha kláštera a zároveň jeho převora a národního správce P. Zikmunda Jana Kapice. Roku 1970 byl zakoupen od jeho dědiců do Archivu města Plzně.
„Jde o neobyčejně cenný pramen pro poznání podoby drážďanské galerie Wettinů, která je od sklonku druhé světové války nezvěstná. V Dlouhé chodbě drážďanského zámku přečkaly obrazy až do roku 1942, kdy byly převezeny do zámku Naunhof vzdáleného asi 20 km severně od Drážďan. V létě 1945 obýval zámek oddíl Rudé armády. Po jeho odchodu byly kolem zámku nalezeny jen roztroušené úlomky rámů, samotné oleje chyběly. Dodnes se nepodařilo objasnit, zda Gödingovy obrazy byly zničeny, či odvezeny jako kořist do bývalého Sovětského svazu,“ doplnil Adam Skála.
Rukopis Petra Albina je sedmou archivní kulturní památkou plzeňského městského archivu. Mezi další patří rukopis hry J. K. Tyla „Fidlovačka“ z roku 1834 s textem národní hymny, nejstarší plzeňský typář (pečetidlo) pocházející z období kolem roku 1300 spolu s listinou W. Zwinillingera ze 17. dubna 1307 s prvním dochovaným otiskem tohoto pečetidla, soubor čtyř zlatých bul vydaných pro město Plzeň (1434–1627), „nejstarší dochovaná městská kniha Liber judicii (1407–1411)“, Osecký žaltář (kniha žalmů) z druhé poloviny 13. století s deseti celostránkovými iluminacemi ze života Kristova a soubor dvou erbovních privilegií polepšujících znak města (1466 a 1578).
Archiv města Plzně se řadí mezi nejstarší archivy v České republice. Více než 150 let pečuje o písemnosti, které podávají svědectví o minulosti Plzně od středověkých počátků městského života až po současnost. Jeho zřizovatelem je statutární město Plzeň.
Text: Eva Barborková