Primář Oldřich Berka vede největší centrum následné péče v republice
V Plzni je největší centrum následné péče v České republice. Má dvě stě padesát lůžek, o pacienty a chod centra se stará téměř 110 členů zdravotnického i nezdravotnického personálu. Sídlí v Kotíkovské ulici v areálu nemocnice PRIVAMED. Centrum vede primář Oldřich Berka.
Komu centrum návazné péče slouží?
Přijímáme pacienty starší 18 let. Většinou po akutní hospitalizační péči nebo na doporučení specialistů či praktických lékařů. Zajištěna je pro ně lékařská, ošetřovatelská a rehabilitační péče. Spolupracujeme s Mulačovou nemocnicí, Fakultní nemocnicí Plzeň, se všemi nemocnicemi Plzeňského kraje, ale i s nemocnicemi mimo Plzeňský kraj. Bereme hodně pacientů jak z Karlovarského, tak i ze Středočeského kraje, ale i ze vzdálenějších regionů, pokud je vazba na rodinu žijící v Plzni či blízkém okolí.
Jakou péči nabízíte?
Máme 250 lůžek, z toho je 30 určeno pro následnou rehabilitaci – což je nová služba, kterou provozujeme. Je určena především pro pacienty po úrazech a operacích, kteří jsou indikováni k následné intenzivní rehabilitaci. Obvyklá délka jejich hospitalizace je dva až šest týdnů. Dalších 20 lůžek má označení DIOP, což je dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče. Toto oddělení vzniklo jako jedno z prvních v republice. Slouží pacientům po vážných úrazech či akutních stavech, kdy následně nedošlo k úplné úpravě vitálních funkcí, zejména obnově vědomí, a je nutná intenzivní péče o dýchací cesty. Dvě stě lůžek je pak určeno pro následnou péči, kde je pacientům poskytnuta komplexní péče (lékařská, ošetřovatelská, rehabilitační) s cílem zlepšení kondice a funkčního stavu. Poté je propouštíme do domácího prostředí nebo do péče sociálních služeb ústavních. Kvalitní terénní služby našim pacientům po propuštění domů zajištuje organizace Dobruška, která tak navazuje na naši ošetřovatelsko-pečovatelsko-zdravotní péči. Některým pacientům zajišťujeme také paliativní péči, obdobně jako v hospici. I se mnou pracuje v centru sedm lékařů, čtyřicet jedna všeobecných sester, dvanáct sester praktických, devět rehabilitačních pracovníků, jeden ergoterapeut a chod centra zajišťuje čtyřicet dva nižších zdravotnických pracovníků.
Jak jste obsazeni?
K prasknutí. V celé České republice je toho času nedostatek lůžek následné péče. Je to dlouhodobější jev, trvá asi od Vánoc. Je to dáno vyšší nemocností, možná pocovidovými stavy, stárnutím populace i tím, že lidé se díky úspěchům akutní medicíny dostávají do chronických stádií onemocnění, ale bohužel je to často spojené se zhoršenou kvalitou života, zdravotními komplikacemi a zhoršeným funkčním stavem. Vždy jsem se snažil, aby u nás pacient mohl být umístěn rychle. Před krizí jsme se domluvili do týdne. Teď je čekací doba delší.
Je pro pacienta a jeho rodinu finančně náročné být vaším pacientem?
Ne. Péče je plně hrazena zdravotními pojišťovnami. Musí ale být zdravotní důvod pro přijetí. Máme zdravotně-sociální pracovnici, která je také nepostradatelným členem našeho pracovního týmu. Pomáhá řešit nejrůznější situace, například zdravotně-sociální příspěvky, důchody, žádosti o terénní, pobytové sociální služby atd.
Ilustrační foto (zdroj: archiv Privamed)
Je výhodou, že jste součástí velké nemocnice?
Je. Ne každé centrum návazné péče má za zády takovéto možnosti. Díky tomu, že jsme součástí nemocnice, disponujeme kompletním servisem vyšetřovacích metod. Pacienti tak mají komfort časový i situační – potřebná vyšetření mohou absolvovat v rámci jednoho zařízení. Nemocnice PRIVAMED disponuje nejmodernějšími zobrazovacími metodami či sofistikovanou laboratoří. Velkou výhodou je i oddělení jednodenní chirurgie-ortopedie, které našim pacientům poskytuje konziliární péči, dále řeší třeba komplikované převazy. Navíc můžeme akutní stavy našich pacientů řešit přímo u lůžka konziliárně s mnoha specialisty, např. internistou, neurologem, psychiatrem, RHC lékařem, chirurgem, ortopedem, dermatologem… Pravidelně k nám dochází oční lékař apod. Navíc je pro nás velmi důležité, že v nemocnici je dialyzační centrum, takže naši pacienti mohou na dialýzu bez náročného cestování.
Historie vašeho zařízení je docela dlouhá, vzniklo v 80. letech minulého století. Tehdy to byla léčebna dlouhodobě nemocných, takzvaná LDN. Ty nemívaly zrovna dobrou pověst…
Nemívaly. Předsudky musíme odbourávat dodnes. S lůžky následné péče se ve svém životě asi každý někdy setká, ať již tuto péči potřebuje pro někoho blízkého nebo pro sebe. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že moderní medicína udrží člověka při životě déle, než tomu bylo třeba právě před čtyřiceti lety. Kvalita života se ale ve vysokém věku snižuje, a navíc právě ve vysokém věku léčba, rehabilitace a uzdravování trvá déle. Velkou změnou oproti minulosti je, že dříve se do LDN přijímali staří lidé. My ale nyní máme v péči i mladší a mladé pacienty. Je to dáno i tím, že pokročila diagnostika včetně plošných screeningových vyšetření, tím se odkrývá řada nemocí i v mladším věku. Staráme se tedy i o pacienty v produktivním věku, kteří potřebují dlouhodobou péči, ale poté, co získají kondici, od nás odcházejí – vracejí se ke svému životu. Máme tedy široký záběr a myslím, že naše zařízení už nemá punc: staří lidé – konec života.
Co je v oblasti následné péče důležité?
Následná péče má svá specifika, hlavně v komplexnosti péče, v návaznosti na další lékařské obory. Základem je interní medicína, ale je nutné nahlížet do mnoha dalších oborů – neurologie, psychiatrie, kožního lékařství apod. V následné medicíně musí lékař uvažovat racionálně, neustále hodnotit, přehodnocovat, ale i adekvátně plánovat, hodnotit prognózu, neboť to, co pro pacienta mohlo být přínosné třeba před rokem nebo půlrokem, následně už platit nemusí. Je tedy stále nutné hodnotit, jaké benefity, ale i rizika a nežádoucí účinky může léčba přinést, s ohledem na aktuální zdravotní stav včetně funkčního stavu, event. délky dožití. Léčba by měla být racionální, pro pacienta prospěšná, bez zvýšeného rizika nežádoucích účinků. Dalším specifikem následné péče je týmová součinnost na úrovni lékař-pacient-rodina a blízcí. Je zde nutná adekvátní komunikace mezi všemi zaangažovanými. Bereme na vědomí i přání pacienta.
Je o tento obor mezi mladými lékaři zájem?
Bohužel moc ne, ale zdá se mně to pochopitelné. Většinou se chce každý mladý lékař realizovat v akutní medicíně, vidí svou kariéru třeba v oblasti urgentní medicíny nebo chirurgických oborů. Myslím ale, že každý lékař by si měl tímto oborem projít. Mnoho lékařů pak s postupem své kariéry dospěje k tomu, že chce být lékařem v oboru, v němž se prolínají téměř všechny lékařské disciplíny, a to bývá právě obor geriatrie nebo návazné péče.
Jaké je složení pacientů, s jakými nemocemi jich máte nejvíce?
K nám pacienti nejvíce přicházejí v důsledku komplikací civilizačních chorob. Je to dáno celkovým stárnutím populace, životním stylem a hlavně úspěchy akutní medicíny – lidé přecházejí do chronických stádií nemocí. Máme hodně pacientů s aterosklerózou neboli kornatěním tepen ve stádiu komplikací, polyartrózou, tedy degenerativním onemocněním kloubů, a také mnoho pacientů s neurodegenerativními nemocemi, kam patří nejčastěji Alzheimerova nemoc, další typy demence, Parkinsova nemoc… Bohužel často se též setkáváme s pacienty onkologicky nemocnými. Na druhou stranu máme řadu pacientů s méně závažnými diagnózami, pacienty s poúrazovými stavy, kde se předpokládá úplné nebo téměř úplné uzdravení. Odhaduji, že jich je okolo 30 procent. A věnujeme se i pacientům, kteří „jen“ potřebují doladit kondici, aby se pak mohli navrátit domů.
Práce v centru návazné péče je asi pro personál náročná jak fyzicky, tak psychicky…
Jak už jsem říkal, nenastupují k nám zrovna mladí lékaři. Ti, kteří u nás jsou, už mají za sebou kus kariéry. Většinou si prošli akutní medicínou a to, že nastoupili k nám, bylo jejich osobním rozhodnutím. Chtějí se pacienty zabývat komplexně. Dělat pro ně ve spolupráci s nimi to nejlepší, i když vědí, že úplného uzdravení už třeba nedocílí. Musejí mít pokoru a úctu před stárnutím a nemocí, vážit si života takového, jaký zrovna je, a mít na paměti, že i drobné úspěchy jsou v této oblasti medicíny vlastně úspěchy velkými. Zdravotní sestry a ošetřovatelé si také vyzkoušeli akutní nemocniční péči, kde získali odborné znalosti a zkušenosti. V rámci svého osobnostního i kariérního zrání dospěli potom k nám. Chápou, že následná péče je nutná a záslužná činnost, nezastupitelná součást zdravotní péče, i když někdy ta pozitivní zpětná vazba není tak zjevná jako například v akutní medicíně. O to více to dělají srdcem. Všichni jednou budeme staří a budeme potřebovat nějakou pomoc. V této práci jim pomáhá jejich osobnostní nastavení pomáhat druhým a někdy i víra. Zrovna teď hledáme nové lékaře. Určitě u nás najdou uplatnění.
Text: Hana Josefová