Synagoga byla po rekonstrukci otevřena před 15 lety

Stavba synagogy | Interiér | Válečná a poválečná historie | Rekonstrukce v devadesátých letech

Velkolepá stavba plzeňské synagogy byla znovu zpřístupněna veřejnosti po rozsáhlé a nákladné rekonstrukci před patnácti lety 11. února 1998, přesně po 110 letech, kdy byl položen základní kámen. Druhá největší synagoga v Evropě (za Budapeští) a třetí největší na světě (po New Yorku) je zajímavou budovou s neméně zajímavou historií, což dokazují následující řádky, jejichž autorem je uznávaný architekt Jan Soukup (a v tomto případě i projektant rekonstrukce).

Každým dnem vedou kroky Plzeňanů a návštěvníků města kolem Velké synagogy, stojící přes sto let v centru města na jedné z hlavních tříd. Stojí sice v řadě domů, ale jakoby si vědoma své výlučnosti - osamocena. Snad tím dává najevo, že je svědkem závažných tajemství či strážcem památky neuvěřitelně krutého osudu celých generací židů. Zvláště v posledních desetiletích 20. století stála jako v pavučině spánku, uzavřená, až se pomalu z obrazu města vytrácela.

Velká synagoga je již pátou synagogou na území města. Synagogy se stavěly a bouraly právě tak, jak proměnlivé bylo postavení židů v Čechách. Ani v Plzni neměli na růžích ustláno, přísně katolické město se jinověrcům urputně bránilo. Až v polovině 19. století došlo ke zrovnoprávnění s ostatním obyvatelstvem, a tím byl položen základ k růstu židovské populace a jejího ekonomického potenciálu. Koncem 19. století žilo v Plzni již přes dva tisíce židů, hospodářská prosperita jejich komunity stála velmi vysoko a stará synagoga přestala postačovat. V roce 1888 bylo zadáno architektu Fleischerovi z Vídně provedení návrhu nové synagogy. Ten navrhl monumentální stavbu ve stylu severské gotiky, zadavatelé však s realizací natolik otáleli, až se architekt Fleischer urazil.

Návrh přepracoval plzeňský architekt Emanuel Klotz a stavba nové synagogy byla zadána významnému plzeňskému staviteli Rudolfu Štechovi, jehož činnost ozdobila město četnými stavbami. Půdorysný koncept Fleischerův zůstal zachován, ale vzhled se změnil. Především byly o 20 m sníženy věže a namísto tvarosloví gotického bylo užito tvarosloví románského slohu, v bočních chodbách i české verze monumentální novorenesance. Vše bylo ve výzdobě doplněno orientální ornamentikou. Výraz stavby tak předznamenává vnímavému divákovi, že se nejedná o křesťanský kostel, ale o stavbu se vztahem k orientu. I když tvarosloví vychází ze slohů v Evropě běžných, jeho využití je kosmopolitní, právě tak, jako se stal kosmopolitní židovský národ rozptýlený do celého světa. Korunou stavby jsou cibulovité kopule, které nezakrývají větší inspiraci vzdálenějším ortodoxním orientem než bližším barokem. Vyvrcholením věží jsou Davidovy hvězdy, které byly na začátku války sneseny, ukryty a nalezeny při opravách v devadesátých letech 20. století pod uhlím v kotelně.

Typově je synagoga trojlodní pseudohalou s vestavěnými emporami. Celková kapacita je 1300 návštěvníků. V půdorysu se projevuje zvláštnost, vyplývající z nutnosti orientace hlavního prostoru k východu a protilehle umístěného hlavního vstupu. Synagoga má vstup z ulice umístěn právě na východní straně a západní průčelí má orientované do zahrad vnitrobloku. Architekt Fleischer tuto nepříznivou skutečnost obratně vyřešil představěním vstupní haly z ulice a přidáním přístupových chodeb z boku, které přivedou návštěvníky k západní části hlavního prostoru. Tím se vlastní prostor synagogy dostal do odlehlejší situace od rušné komunikace, což oceníme zřejmě až v dnešní době, kdy hluk z ní by zcela jistě rušil vnitřní prostor synagogy. Hlavní vchod byl sice zřízen na svém správném místě v západní fasádě, ale je zcela formální a dnes je upraven na malou modlitebnu.

V čele synagogy je schránka na tóru - tzv. Aron ha kodeš. Před ní je řečniště rabína či kantora a o několik stupňů níže bima - řečniště pro čtení tóry. Po stranách je vstup do vedlejších, přípravných prostor. Vstupy jsou velmi zdobné a jsou součástí míst k sezení pro významné osoby. Z postranních chodeb je též vstup na schodiště, která vedou do patra na ženské empory. Mezi uliční frontou a hlavním vstupem je varhanní kůr.

Synagoga dobře sloužila až do realizace zrůdného plánu vyhubení židů. Na počátku 2. světové války měla být zničena, tak jako řada jiných synagog. Zachránila ji zřejmě poloha mezi domy a také potřeba skladovat konfiskovaný židovský majetek. Stala se velkým bazarem, kde se prodávalo vybavení z židovských domácností i jiných synagog. Po vyprázdnění zde byla zřízena dílna na šití německých vojenských uniforem. Při osvobozování Plzně americkou armádou došlo ke střelbě na věže, kde si němečtí vojáci udělali kulometné hnízdo a chtěli zvrátit výsledek války. Škody byly na režném zdivu věže zřejmé až do roku 1995. Poslední střelu ponechali restaurátoři na samém vrcholu štítu synagogy, na kamenných deskách Desatera u přikázání "Nezabiješ!".

Po válce byla synagoga navrácena Židovské obci, která však byla značně zmenšena válečnými událostmi a dále se zmenšovala emigrací do Izraele a Spojených států. Postupně byly bohoslužby a shromáždění přeneseny do místností Židovské obce ve Smetanových sadech a Velká synagoga byla uzavřena. Snahy o obnovu se datují od osmdesátých let. Byly navrhovány různé druhy využití, a protože myšlenka židovského muzea nenacházela žádné pochopení u mocných města a státu, hledaly se možnosti využití pro koncertní sál, galerii apod. Finanční prostředky se však stejně nenašly, a tak synagoga chátrala dál. Okna byla vytloukána a severní věž se povážlivě nahnula. Závod s časem byl odstartován.

Zlom nastal v roce 1995, kdy se naplno rozvinuly práce na opravě vnějšího pláště budovy. Tato etapa, která trvala skoro dva roky a byla plně hrazena z účelové dotace Ministerstva financí, zahrnovala opravu krovů a střech synagogy včetně věží, fasád a všech výplní otvorů, zejména vitráží.

V období 1995 - 1997 byly dokončeny tři etapy oprav s celkovými hrubými náklady 58 milionů Kč. Jejich cílem byla obnova technického vybavení, doplnění objektu hygienickým zařízením pro návštěvníky a fixace nástěnných maleb. Podařilo se též obnovit západní předsíň pro malý bohoslužebný prostor. Dne 11. února 1998 při příležitosti židovského svátku Tu BiŠvat byla synagoga otevřena pro veřejnost. Od jejího otevření se v synagoze uskutečnilo velké množství kulturních akcí, jako např. vystoupení světově uznávaných operních pěvců Josepha Malowanyho a Petera Dvorského, a řada výstav.

Dne 20. září 1998 v den židovského svátku Erev Roš HaŠana se v synagoze uskutečnila první bohoslužba po mnoha letech. Od té doby se v zadní části synagogy zvané zimní modlitebna konají bohoslužby pravidelně.

Přes dosažené úspěchy zůstává stále potřeba dokončit následující činnosti: restaurování nástěnných maleb, varhan, dokončit práce truhlářské (sacrarium a schránku na Tóru) a další - kovářské a čalounické práce.

Konečné využití stavby je jen pro potřeby náboženských obřadů, ale i pro další kulturní aktivity. V první řadě jsou zde pořádány koncerty. Boční prostory synagogy jsou zase vhodné pro výstavy. Na emporách se předpokládá zřízení Židovského muzea, které bude prezentovat historii plzeňských židů v Čechách, dokumentovanou též synagogálními uměleckořemeslnými předměty.

(zveřejněno se souhlasem autora)