V budově Českého rozhlasu Plzeň si občané připomněli události 21. srpna roku 1968
Fotografie: M. Pecuch
V budově Českého rozhlasu na náměstí Míru v Plzni připravil Vojenský spolek rehabilitovaných Armády České republiky společně s Českým rozhlasem na pondělí 21. srpna 2017 vzpomínkové setkání k 49. výročí srpnových událostí roku 1968.
Výročí 49 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa si připomněli občané města Plzně společně s prvním náměstkem primátora Martinem Baxou, se zástupci Krajského vojenského velitelství, Československého svazu bojovníku za svobodu, Svazu letců, Konfederace politických vězňů a dalších hostů.
„Chtěl bych především poděkovat Vojenskému spolku rehabilitovaných Armády České republiky a Českému rozhlasu, že každoročně pořádají vzpomínková setkání k srpnovým událostem roku 1968, a tím připomínají historii, na kterou je potřeba nezapomínat. Rok 1968 jako i jiné milníky v historii naší země ukázal, že občané Československa se dokázali odvážně postavit zlu dané doby. Po období Pražského jara, kdy se lidé mohli konečně svobodně nadechnout, začali obnovovat spolkovou činnost, začalo oživování církve, byly události 21. srpna velkou ránou do života lidí, ale občané naší země, i když nemohli bojovat, dali jasně najevo svůj postoj k invazi vojsk,“ vzpomněl při setkání u pamětní desky v budově Českého rozhlasu náměstek primátora Martin Baxa.
Po vzpomínkové akci proběhla v zimní zahradě Českého rozhlasu diskuze s pamětníky, pro zájemce byla připravena i prohlídka muzea rozhlasového vysílání s výstavou fotografií událostí po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 do ulic Plzně.
Plzeňské studio tehdejšího Československého rozhlasu sehrálo důležitou roli při informování občanů o událostech, které se staly 21. srpna 1968. Poté, co přestala vysílat Československá televize a svobodné vysílání rozhlasu z Prahy bylo znemožněno, se stal zdejší rozhlas poslední stanicí v zemi, která šířila svobodné informace. Jeho technikům se podařilo zprovoznit a poměrně dlouhou dobu udržet rozhlasovou štafetu mezi jednotlivými regionálními studii. Plzeňský rozhlas byl napojen i na krátkovlnné vysílače, takže měl dobrou slyšitelnost v zahraničí. Jeho nezávislost bránila tehdy „živá“ barikáda lidí, především studentů, kteří před budovou několik dní přebývali a byli odhodláni ji hájit proti okupantům.
Text: Adriana Jarošová