Panika v muzeu je k vidění v Divadle Alfa
Fotografie: J. Ptáček
Kašpárek, hrdina této sezóny v Divadle Alfa, se podruhé vrací na jeviště. Po maňáskové grotesce Kašpárek a mumie, která měla premiéru v listopadu, bude tentokrát hlavní postavou unikátního česko-francouzského projektu Panika v muzeu, ke kterému si Alfa přizvala slavný francouzský soubor La Pendue, hru napsali a režie se ujali Romuald Collinet a Pavlína Vimmrová. Slavnostní večerní premiéru mělo představení v pátek 15. prosince v 18 hodin.
Autoři využili při vzniku inscenace bohatý archiv Divadla Alfa. Prolistovali desítky her, několikrát studovali depozitář loutek, z nichž některé se vrátily po čase zase na jeviště. „V Panice v muzeu znovu ožijí marionety, manekýni, maňásci nebo i stínové divadlo. A za kterých inscenací? Třeba z Jamese Bonda,“ říká ředitel Divadla Alfa Jakub Hora. V inscenaci hrají Blanka Josephová-Luňáková, Andrea Ballayová, Martin Sádlo Bartůšek, Petr Borovský, Martina J. Hartmannová, Robert Kroupar a Tomáš Jereš.
Nejslavnějším plzeňským Kašpárkem byl takzvaný Revoluční Kašpárek (dílo řezbáře Františka Noska). Na scéně Loutkového divadla Feriálních osad za něj mluvil Josef Skupa a loutku vodil Ludvík Novák. Svůj přídomek získal tento Kašpárek především díky tomu, že již 23. září 1918 „pohřbil“ na jevišti Rakousko – Uhersko. Loutka byla později prohlášena za národní kulturní památku a je uložena v Archivu města Plzně, kopie pak v Muzeu loutek.
Kašpárkovi je víc jak čtyři sta let. Neví se přesně, kde se narodil, pravděpodobně v italské Neapoli. Tam se mu říká Pulcinella. Různé jeho verze lze nalézt po celé Evropě. Ve Francii se mu říká Polichinelle, v Anglii Punch, ve Španělsku se jmenuje Don Cristóbal, v Řecku Karagosis, v Turecku Karagöz a v Rusku se mu říká Petruška. V českém prostředí se původně jmenoval Pimprle, jako již Kašpárek se v českých loutkových hrách objevuje teprve v druhé čtvrtině 19. století. Přitom v obrozenecké činohře toto pojmenování zdomácnělo už o půl století dříve. Je odvozováno od komické postavy vídeňského lidového divadla zvané Kaspar či Kasperl.
Text: Adriana Jarošová
